660 Quotes by C.G. Jung

The heaviest burden any child bears is the unlived life of the parent.

People go on blithely organizing and believing in the remedy of mass action, without the least consciousness of the fact that the most powerful organizations can be maintained only by the greatest ruthlessness of their leaders and the cheapest of slogans.

It [Joyce's "Ulysses"] plays on the reader's sympathies to his own undoing unless sleep kindly intervenes and puts a stop to this drain of energy. Arrived at page 135, after making several heroic efforts to get at the book, to "do it justice", as the phrase goes, I fell at last into profound slumber.

For underlying all philosophies and all religions are the facts of the human soul, which may ultimately be the arbiters of truth and error.

Remember that you can know yourself, and with that you know enough. But you cannot know others and everything else. Beware of knowing what lies beyond yourself, or else your presumed knowledge will suffocate the life of those who know themselves. A knower may know himself. That is his limit."— Carl Gustav Jung

Stará náboženství se svými vznešenými a směšnými, dobrotivými i krutými symboly nespadla z čistého nebe, nýbrž vzešla z lidské duše, která v nás žije i v této chvíli. Všechny ty věci a jejich praformy v nás žijí a mohou se na nás kdykoli se zničující silou vrhnout v podobě davové sugesce, proti níž je jednotlivec bezmocný. Naši strašliví bohové pouze změnili jméno, rýmují se teď na –ismus.

Svět duchů ostatně nikdy nebyl objevem, jako například objev rozdělávání ohně třením, byla to zkušenost nebo uvědomění si reality, která si s realitou materiálního světa v ničem nezadala. Pochybuji o tom, zda vůbec existují primitivové, kteří neznají „magické působení“ nebo „magickou substanci“. („Magický“ je pouze jiný výraz pro „psychický“.)

Ale žádný vysoko vzrostlý, vznešený strom se ještě nikdy nevzdal svých temných kořenů. Roste nejen nahoru, nýbrž také dolů. Jistě je naprosto důležité to, kam člověk jde; ale stejně důležitá mi připadá otázka: Kdo kam jde? A ono "kdo" vždycky vede k "odkud".

Snící se rozhodl žít nejen jako netělesná myšlenková bytost, nýbrž přijmout a prožít i tělo a svět instinktů, skutečnost problému života i lásky.