66 Quotes by Sándor Márai

It’s the moment when something happens not just deep among the trees but also in the dark interior of the human heart, for the heart, too, has its night and its wild surges, as strong an instinct for the hunt as a wolf or a stag. The human night is filled with the crouching forms of dreams, desires, vanities, self-interest, mad love, envy, and the thirst for revenge, as the desert night conceals the puma, the hawk and the jackal.

It is not true that fate slips silently into our lives. It steps in through the door that we have opened, and we invite it to enter.

Her pride, which was quite different from that of people who parade their position, their family ties, their wealth, their place in society, or their particular personal talents-Krisztina’s pride rested on her splendid independence, which coursed in her as both an inheritance and a poison.

Vášeň neargumentuje slovy rozumu. Vášní je naprosto lhostejné, co od druhého dostane, chce se vyjádřit úplně, chce úplně odevzdat svou vůli, a to i tehdy, když za to nedostane nic jiného než vlídné city, zdvořilost, přátelství aneb trpělivost. Každá velká vášeň je beznadějná, jinak by to nebyla vášeň, nýbrž smlouva, chystrá dohoda, výměnný obchod vlažných zájmů. Nenáviděl si mě a to je stejně silné pouto, jako bys mě miloval.

Mladí lidé vždycky doufají, že jim ten, jemuž svěří své nadeje, přinese nějakou oběť.

My homeland,' says the guest, 'no longer exists. My homeland was Poland, Vienna, this house, the barracks in the city, Galicia, and Chopin. What’s left? Whatever mysterious substance held it all together no longer works. Everything’s come apart. My homeland was a feeling, and that feeling was mortally wounded. When that happens, the only thing to do is go away.

Yes, vanity … and yet self-respect is what gives a person his or her intrinsic value

Fantazie na polonézu byla pouhou záminkou, aby se ve světě uvolnili síly, které rozhýbou a vyhodí do povětří všechno, co lidský řád tak pečlivě skrývá.

Bál se hudby, protože s ní potají souvisel, souviselo s ní nejen jeho vědomí, nýbrž i tělo: jako by hlubší smysl hudby znamenal jakýsi osudový příkaz, který ho odvede z jeho dráhy, něco v něm zlomí.