255 Quotes by Svetlana Alexievich

Během těch devíti let u nás nic nového nevyrobili. Pořád ten samý obvaz, ta samá dlaha. Sovětský voják je nejlevnější voják. Nejtrpělivější a nejskromnější. Nemá žádnou výstroj, nic ho nechrání. Je na odpis. Tak to bylo v jedenačtyřicátém… A po padesáti letech je to také tak.

Hoši, nešiřte se o tom, co bylo a co jste viděli. Je to státní tajemství! Sto tisíc vojáků v cizí zemi je státní tajemství. Dokonce i to, jaký je v Kábulu vedro, je tajemství…

„Ano, zabíjel jsem… Protože jsem chtěl žít… Chtěl jsem se vrátit domů. Ale teď mrtvým závidím. Mrtvý nic nebolí…

Nejčastěji jsme vzpomínali na ty, po nichž tu zůstaly děti. Ty budou vyrůstat jako sirotci. Bez otce. No a ti, co je neměli? Jejich děvčata si najdou nového ženicha a matky vychovají nové syny. Všechno se pořád opakuje.

Proč osmnáctiletí, devatenáctiletí kluci zabíjejí snáz než dejme tomu třicetiletí? Necítí lítost.

Zabíjet je hrozné a nepříjemné. Velmi brzy si však začínáte uvědomovat, že zabíjet zblízka je hrozné a nepříjemné, ale když je vás víc a jste všichni spolu pohromadě, stává se z toho zápal, někdy jsem viděl, že je to dokonce i zábava. V době míru stojí zbraně srovnané v pyramidě, každá pyramida je na zvláštní zámek, sklad zbraní je zajištěn alarmem. Ale tady máte zbraň neustále u sebe, zvyknete si na ni.

Vodka… Knihy a vodka. V tom je zakopaný tajemství ruský duše, v tom hledejte základ ruskýho patriotismu.

vydala knihu Zinkoví chlapci, v níž se odvážila říct strašnou, duši drásající pravdu o válce v Afghánistánu.

vydala knihu Zinkoví chlapci, v níž se odvážila říct strašnou, duši drásající pravdu o válce v Afghánistánu. Spisovatelka považující si osobní statečnosti vojáků a důstojníků, poslaných brežněvovským vedením KSSS bojovat do cizí, do té doby spřátelené země, upřímně sdílí zármutek matek, jejichž synové padli v afghánských horách, a zároveň v této knize nekompromisně odhaluje všechny pokusy heroizovat hanebnou afghánskou válku, snahy romantizovat si ji, vyvrací lživý patos a heroické nadšení.