Příprava na konec života není příliš lákavé téma na přemýšlení

Pokud pacienti nedostanou možnost vést otevřený rozhovor o smrti, zůstane v nich často zbytečné trauma a jejich blízcí si odnášejí emoční zranění, protože se stali svědky přetechnizovaného umírání svých milovaných.

Dospěl jsem však k nevyhnutelnému objevu, který čeká každého doktora: při léčení lidí člověk pochopí, jak by sám nechtěl umírat.

V roce 2009 byla v odborném časopise Supportive Care in Cancer publikována studie, v níž z jednašedesáti pacientů s rakovinou v terminálním stadiu bylo úspěšně resuscitováno pouze deset z nich, což představuje 11 % (úspěšností se zde myslí, že u nich došlo k obnovení srdečního tepu). Průměrná doba přežití u těchto pacientů byla tři hodiny. Žádný z nich se po resuscitaci neprobral z bezvědomí a žádný neopustil nemocnici živý.