Tehdy jsem ještě nebyl dost zkušený, abych si u něj všiml nadměrného používání zájmen my/oni, nikoliv já. Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).

Hrát si na hluchého je legitimní vyjednávací technika a „Nerozumím“ je legitimní odpověď.

A prozradím vám ještě další zajímavý poznatek. Ve skutečnosti existují tři typy „ano“: falešné, souhlasné a závazné.

„žádný obchod je lepší než špatný obchod“. Dokonce i v případě únosu? Ano. Špatný obchod v případě únosu znamená, že někdo zaplatí a domů se nevrátí nikdo.

Ve skutečnosti jsou lhůty často stanoveny zcela náhodně, téměř vždy s nimi lze hýbat a málokdy mají důsledky, které si myslíme (nebo které nám někdo řekl).

Platí to pro jakékoliv vyjednávání: čím více se konkretizují hrozby, tím více se blížíme nějakým reálným následkům spojeným s určitým termínem.

V konečném důsledku bývají osoby bojkotující dohodu důležitější než osoby uzavírající dohodu.