Povinností velitelů je obětovat Německu své pochybnosti.

Nechci, aby naši muži trpěli pocitem osobní zodpovědnosti.

Tedy v celkovém součtu je to v oblasti, kde jsem působil, v průměru 572 043 mrtvých za měsíc, 131 410 mrtvých týdně, 18 772 mrtvých denně, 782 mrtvých za hodinu a 13,04 mrtvého za minutu, v každé minutě každé hodiny každého dne každého týdne každého měsíce každého roku daného období, které, připomínám, trvalo tři roky , deset měsíců , šest dní, dvacet hodin, a jednu minutu.

Večer u stolu muži probírali akce, vyprávěli si historky, porovnávali si zkušenosti, někteří smutně, jiní vesele. Jiní mlčeli, a právě na ty bylo třeba dát pozor.

Ve státě jako je ten náš , měl každý přidělenou roli: ty jsi oběť, a ty, ty jsi kat, a nikdo neměl na vybranou, nikoho se neptali, jestli je s tím srozuměn, protože všichni byli zaměnitelní, oběti i katové.

Když si uvědomíte, že v každodenních projevech se jen málokdy používá víc než pět set slov a gramatika je poměrně základní, určitě bych si jakýkoliv jazyk jakž takž osvojil tak za týden nebo čtrnáct dní.

Moc ti to nejde. Je vidět, že jsi proležel celý život v knihách. U nás i rabín umí postavit dům.

„A co jsi cítil, když jsi ty lidi zabíjel?“ Bez váhání jsem odpověděl: „Totéž, jako když jsem se díval, jak střílejí ostatní. Jakmile je potřeba to udělat, je jedno, kdo to dělá. A mimoto si myslím, že ten, kdo se dívá, má stejnou zodpovědnost jako ten, kdo koná.

Ti, kdo si trvají na jasných rozkazech nebo žádající legislativní opatření, nepochopili, že nezáleží na rozkazech, nýbrž na vůli nadřízeného, a že příjemce rozkazu tuto vůli musí dešifrovat a dokonce předjímat.