Zatímco kvantová teorie je založena na neurčitosti, zbytek fyziky je založen na určitosti.

Heisenbergův princip neurčitosti lze přeformulovat i tak, aby zněl, že je nemožné zároveň změřit energii částice a časový interval její existence. Z toho vyplývá, že pokud budeme uvažovat o dění v jisté oblasti prázdného prostoru ve velmi malém časovém intervalu, bude panovat značná nejistota ohledně energie tohoto prostoru. Jinými slovy, energie se může zrodit z ničeho!

Nonlokalita se v obyčejném, nekvantovém světě nikdy vyskytnout nemůže. Masa vzduchu se sice může rozdělit ve dvě tornáda, z nichž se jedno bude otáčet po směru, druhé proti směru hodinových ručiček. Ale v tomto stavu zůstanou, dokud jim nedojde dech. Klíčovým rozdílem v mikroskopickém, kvantovém světě je právě to, že spiny částic jsou neurčitelné až do okamžiku pozorování.

Ukazuje se, že základní stavební kameny přírody se dělí na dva kmeny. Na jedné straně máme částice, jejichž vlny spolu interferují běžným způsobem. Jsou známy jako bosony. Patří mezi ně fotony a gravitony, hypotetičtí nositelé gravitace. A na druhé straně máme částice, jejichž vlny spolu interferují, pokud se jedna vlna převrátí. Ty nazýváme fermiony. Patří mezi ně elektrony, neutrina a miony.

Žádná gravitační síla neexistuje.