Učitel - zvláště waldorfský učitel - přes svou významnou pozici není žádným "prorokem" přátelství, manželství nebo povolání ve vizionářském anebo v plném smyslu slova. Není to jeho úlohou, ani to není v jeho kompetenci, aby promítal do dítěte vlastní cíle, ideály a přání. Zásadní rozhodnoutí musí nakonec udělat člověk sám ve své individualitě.

Nejde o to, že učíme matematiku, protože by matematika měla být učena, ale protože je dítě díky matematice zvláštním způsobem rozvíjeno ve své duši.

Od nejranějšího dětství jsou děti uváděny do světa konzumního trhu a je očekáváno, že se svým dětským vozíkem budou mít v supermarketech maximální konzumní radost.

Svět, status quo a jeho "trend" by neměly být zapisovány do dětí. Bylo by osudově neblahé, kdybychom vychovávali děti tak, aby se maximálně přizpůsobily očekávání současného světa.

Waldorfská škola neslouží státu ani ekonomice, slouží budoucímu člověku, aby byl otevřený budoucnosti a měl k ní vztah.