29 Quotes About Waldorf

Chovat se podle svého temperamentu totiž znamená totéž jako reagovat ze zvyku.

Duchovní věda vůbec neříká: člověk má svou organizací dané meze poznání, nýbrž praví: pro člověka existují ty světy, pro něž má orgány vnímání. Hovoří jen o prostředcích, jak dočasné hranice rozšířit.

Učení se týká astrálního těla, uvedené proměny naproti tomu étherného či životního těla. Není tedy nepřiměřeným obrazem, kdy změny astrálního těla v životě srovnáme s chodem minutové ručičky hodin a proměnu životního těla s chodem hodinové ručičky.

Jsou dvě magická slova, jež udávají, jak dítě vstupuje ve vztah ke svému okolí, a to: napodobení a vzor. Řecký filozof Aristoteles nazval člověka nejnapodobivějším zvířetem; pro žádný jiný věk neplatí tento výrok víc než pro dětství až do výměny zubů.

Obecně lze říci, že zdravé fyzické tělo touží po tom, co mu patří. A pokud jde o fyzické tělo vyvíjejícího se člověka, je třeba přesně sledovat, co chce mít zdravá touha, žádost a radost.

Je-li v takovéto atmosféře lásky možné napodobování zdravých vzorů, pak je dítě ve svém správném elementu. Mělo by se proto přísně dohlížet na to, aby se v okolí dítěte nedělo nic, o čem bychom pak museli dítěti říkat: "To nesmíš dělat!

Tak jako dítěti do sedmého roku musíme dávat fyzický vzor, tak musí být do okolí vyvíjejícího se člověka mezi výměnou zubů a pohlavním dozráním vnášeno všechno to, jehož vnitřním smyslem a hodnotami se může řídit. Nyní je na místě to, co je naplněno smyslem a co působí obrazem a podobenstvím.

Jako pro první dětská léta jsou magickým slovem výchovy napodobování a vzor, tak pro tato léta platí následování a autorita. Samozřejmá, nikoli vynucená autorita má představovat bezprostřední duchovní nazírání, na němž si mladý člověk vytváří svědomí, zvyklosti a sklony, na němž usměrňuje svůj temperament a jehož očima pozoruje věci světa.

Svědomí a duchovní zaměření musí určovat velké vzory dějin, vyprávění o vzorných mužích a ženách, nikoli abstraktní morální zásady, které mají svůj pravý účinek teprve s pohlavním dozráním, kdy se astrální tělo zbavuje své astrální mateřské schrány. Zejména výuku dějin je třeba zaměřit podle tohoto hlediska.